Příklady ze zahraničí ukazují, že velkou část problému lze různými způsoby eliminovat. Ať už systémověji – zavedením mýtného na celé silniční síti za současných výrazných stimulů k posílení atraktivity železnice (příkladem je Švýcarsko), či méně systémově – zpoplatněním alespoň hlavních objízdných tras (částečně jde tímto směrem Německo), či alespoň širokým uplatňováním zákazů vjezdů pro nákladní dopravu do postižených měst a obcí (případ Rakouska).
Stručný přehled nejdůležitějších systémů mýtného v zahraničí
Švýcarsko
Švýcarsko představuje zemi, kde se pomocí mýtného systému celkem úspěšně daří omezovat nárůst kamionové dopravy a přesouvat nákladní dopravu na železnici. Tyto dva efekty byly i primárními důvody zavedení mýta k 1.1.2001.
Výkonovému zpoplatnění podléhají vozidla těžší než 3,5 tuny na celé silniční síti. Předešlo se tak už od počátku přesunu nákladní dopravy z dálnic na nižší kategorie silnic z důvodu vyhnutí se poplatku. Výše sazby závisí na emisní třídě, maximální hmotnosti vozidla a počtu ujetých kilometrů. Závislost poplatku na maximální hmotnosti vozidla přispívá k lepší vytíženosti vozidel.
Mýtný systém funguje na bázi mikrovlnné technologie a elektronických palubních jednotek, ve kterých jsou uloženy informace o emisní kategorii a maximální hmotnosti vozidla a které začnou či skončí s načítáním počtu ujetých kilometrů při průjezdu hranicemi země.
Výnosy z mýtného pro nákladní dopravu ve Švýcarsku činily v roce 2007 cca 1,336 mld. CHF (v přepočtu zhruba 22,5 mld Kč), přičemž náklady na provozování systému činí pouhých 7% z nich. Cca 2/3 z výnosů potom směřují do opatření na zatraktivnění železniční dopravy. Přesun nákladní dopravy ze silnic na železnici probíhal nejprve ve vnitrostátní přepravě a lze pozorovat i nárůst ve využití služby truck-on-rail, kdy se na část cesty nakládá kamión na vlak.
Německo
V Německu byla od roku 2005 zavedena povinnost platit mýtné pro vozidla nad 12 tun z důvodu zvýšení příjmů z provozování dálniční sítě. Mýtné se vybírá na dálnicích a od roku 2007 také na vybraných paralelních rychlostních komunikacích z důvodu zamezení objíždění zpoplatněných úseků.
Mýtný systém je z technického hlediska založen na satelitní navigaci (GPS) a mobilní komunikaci (GSM). Jeho výhodou je, že při případném rozšíření na další silnice se nemusejí ve větší míře stavět z Česka známé tzv. mýtné brány.
Výše poplatku je odstupňována dle emisní třídy vozidla, počtu náprav a ujeté vzdálenosti. Od 1.1.2009 se zvýšila průměrná sazba z 13,5 eurocentu za kilometr na 16,3 eurocentu. Výnosy z mýtného jsou přerozděleny mezi silniční infrastrukturu (50%), železnici (38%) a vnitrostátní vodní cesty (12%).
Odstupňování sazby dle emisní třídy vozidla motivovalo dopravce k používání vozidel splňujících přísnější emisní standardy a zatěžujících tak méně životní prostředí. Od 30. září 2009 budou tři kategorie emisních tříd nadále přísněji rozčleněny.
Do budoucna se uvažuje o rozšíření mýtného na celou silniční síť a na vozidla pod 12 tun, a rovněž o zvýšení poplatku v oblasti Alp a zavedení regulačních poplatků v oblastech se silně znečistěným ovzduším či s častým vznikem dopravních zácp.
Rakousko
Mýtný systém pro vozidla nad 3,5 tuny funguje v Rakousku na dálnicích a rychlostních silnicích od roku 2004. Primárním cílem pro zavedení bylo získání financí na údržbu a výstavbu dálniční sítě.
Vybírání poplatků je zajištěno mikrovlnnou technologií a mýtnými branami. Výše poplatku se odvíjí od počtu náprav vozidla a počtu ujetých kilometrů. Chybí zde tak motivace k používání ekologicky šetrnějších vozidel a může docházet k přetěžování vozidel s méně nápravami a tím i poškozování povrchu silnic.
Objíždění zpoplatněných komunikací se vyřešilo omezením či úplným zákazem vjezdu na postižené úseky.
Výše poplatku se pohybuje od 18,96 do 39,82 eurocentu. Na šesti horských úsecích se z důvodu citlivosti ekosystémů a zamezení přesunu dopravy ze Švýcarska uplatňuje přirážka k mýtnému. Na Brennerské dálnici je mýtné závislé na denní době, kdy v nočních hodinách platí vozidla se čtyřmi a více nápravami vyšší sazby.
Možnosti rozšíření systémů spočívají v začlenění emisní třídy do poplatku, jeho zvýšení a výběr na celé silniční síti.
