Příklady ze zahraničí ukazují, že velkou část problému lze různými způsoby vyřešit. Ať už systémověji – zavedením mýtného na celé silniční síti za současných výrazných stimulů k posílení atraktivity železnice (příkladem je Švýcarsko), či méně systémově – zpoplatněním alespoň hlavních objízdných tras (částečně jde tímto směrem Německo), či alespoň širokým uplatňováním zákazů vjezdů pro nákladní dopravu do postižených měst a vesnic (případ Rakouska).
Přehled nejdůležitějších systémů mýtného v zahraničí:
Švýcarsko představuje zemi, kde se pomocí mýtného systému celkem úspěšně daří omezovat nárůst kamionové dopravy a přesouvat nákladní dopravu na železnici. Tyto dva efekty byly i primárními důvody zavedení mýta k 1.1.2001. Náklady na jeho zavedení byly necelých 5 mld. Kč.
Výkonovému zpoplatnění podléhají vozidla těžší než 3,5 tuny na celé silniční síti čítajících přes 70 000 km. Předešlo se tak už od počátku přesunu nákladní dopravy z dálnic na nižší kategorie silnic z důvodu vyhnutí se poplatku. Výše sazby závisí na emisní třídě, maximální hmotnosti vozidla a počtu ujetých kilometrů. Závislost poplatku na maximální hmotnosti vozidla přispívá k lepší vytíženosti vozidel.
Mýtný systém funguje na bázi kombinace satelitní technologie a k tachografu připojené čipové karty nebo palubní jednotky (OBU), ve kterých jsou uloženy informace o emisní kategorii a maximální hmotnosti vozidla a které začnou či skončí s načítáním počtu ujetých kilometrů při průjezdu hranicemi země.
Výnosy z mýtného ve Švýcarsku činily v roce 2008 cca 1,441 mld. švýcarských franků. Ročně tak systém vybere v přepočtu 40 miliard a režie výběru mýta je méně než 10 procent. 2/3 z výnosů směřují do opatření na zatraktivnění železniční dopravy. Přesun nákladní dopravy ze silnic na železnici probíhal nejprve ve vnitrostátní přepravě, lze pozorovat i nárůst ve využití služby truck-on-rail, kdy se na část cesty nakládá kamion na vlak.
I díky zpoplatnění silniční nákladní dopravy na úrovni zhruba čtyřnásobku českých sazeb a masivním investicím většiny takto získaných prostředků do rozvoje železnice bylo v roce 2008 ve Švýcarsku přepraveno více než 25 mil. tun zboží po železnici a pouze necelých 15 mil. tun po silnici.
Bližší informace najdete na stránkách Švýcarské celní správy - EZV, která švýcarský mýtný systém provozuje, na stránkách Federal Office for Spatial Development ARE nebo v publikaci The Distance-related Heavy Vehicle Fee (HVF) in Switzerland.
V Německu byla od roku 2005 zavedena povinnost platit mýtné pro vozidla nad 12 tun za účelem zvýšení příjmů z provozování dálniční sítě. Mýtné se vybírá na dálnicích a od roku 2007 také na vybraných paralelních rychlostních komunikacích z důvodu zamezení objíždění zpoplatněných úseků.
Mýtný systém je z technického hlediska založen na satelitní navigaci (GPS) a mobilní komunikaci (GSM). Jeho výhodou je, že při případném rozšíření na další silnice se nemusejí ve větší míře stavět z Česka známé tzv. mýtné brány.
Výše poplatku je odstupňována dle emisní třídy vozidla, počtu náprav a ujeté vzdálenosti a pohybuje se od 14,1 do 28,8 eurocentu za kilometr. Výnosy z mýtného jsou přerozděleny mezi silniční infrastrukturu (50%), železnici (38%) a vnitrostátní vodní cesty (12%).
Výrazné odstupňování sazby dle emisní třídy vozidla motivovalo dopravce k používání vozidel splňujících přísnější emisní standardy a zatěžujících tak méně životní prostředí.
Do budoucna se uvažuje o rozšíření mýtného na celou silniční síť a na vozidla pod 12 tun, a rovněž o zvýšení poplatku v oblasti Alp a zavedení regulačních poplatků v oblastech se silně znečistěným ovzduším či s častým vznikem dopravních zácp.
Více se o systému mýtného v Německu můžete dozvědět zde.
Mýtný systém pro vozidla nad 3,5 tuny funguje v Rakousku na dálnicích a rychlostních silnicích od roku 2004. Primárním cílem pro jeho zavedení bylo získání financí na údržbu a výstavbu dálniční sítě.
Vybírání poplatků je zajištěno mikrovlnnou technologií a mýtnými branami. Výše poplatku se odvíjí od ujetých kilometrů, počtu náprav vozidla a od roku 2010 závisí v malé míře (±10%) i na jeho emisní třídě. Objíždění zpoplatněných komunikací se vyřešilo omezením či úplným zákazem vjezdu na postižené úseky.
Standardní poplatek se pohybuje od 14,6 do 37 eurocentů za kilometr (bez DPH ve výši 20 %). Na šesti horských úsecích se z důvodu citlivosti ekosystémů a zamezení přesunu dopravy ze Švýcarska uplatňuje přirážka k mýtnému. Na Brennerské dálnici je mýtné závislé na denní době, kdy v nočních hodinách platí vozidla se čtyřmi a více nápravami výrazně vyšší sazby, dosahující u nejhorší emisní skupiny EURO 0 až III úrovně 3,2 euro na kilometr (!).
Možnosti dalšího rozvoje systému spočívají ve výběru mýtného na celé silniční síti, zvýšení průměrné sazby za ujetý kilometr a ve větším zohlednění emisní třídy vozidla v mýtných sazbách.
Více se o systému mýtného v Rakousku můžete dozvědět zde.
Slovensko 
Slovensko spustilo výběr mýtného pro vozidla od 3,5 tuny nejvyšší povolené hmotnosti od začátku roku 2010, a to nejen na síti dálnic a rychlostních silnic, ale i na značné části silnic I. třídy. Systém založený na stejných základních prvcích jako v Německu lze v případě rozhodnutí o jejich zpoplatnění snadno rozšířit i na další silnice.
Vozidla se pro potřeby zpoplatnění dělí do tří emisních kategorií a do sedmi kategorií podle svého účelu a hmotnosti, resp. počtu náprav vozidla. Sazby za ujetý kilometr se pohybují od 2 eurocentů (autobus do 12 tun nejvyšší povolené hmotnosti jedoucí po silnici první třídy a splňující minimálně emisní normu EURO IV) do 20,9 eurocentu (čtyřnápravové nákladní vozidlo, resp. souprava jedoucí po dálnici či rychlostní silnici a splňující maximálně emisní normu EURO II).
Více se o systému mýtného na Slovensku můžete dozvědět zde.